Všechno, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce.

Ale copak se to tady vzadu válí v kontejneru na tříděný odpad? Že by kniha? Ale ne, už to vidím, vždyť je to samotný „ ten ze školky.“  14 miliónů knih prodaných v 93 zemích po celém světě, to je bilance této útlé knížečky.

Svět se zbláznil. Knih je sice hodně a  je důležité občas roztřídit zrno od plevele, ale zrovna „ Všechno, co  opravdu potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce“, do koše vážně nepatří.

Srdce se mi málem zastavilo nad tou bezbřehou lidskou hloupostí, ale s tím nic nenadělám. Statečně vrhám do kontejneru. Nic mi v tom nezabrání. Nedbám na posměšné úsměšky kolemjdoucích. Vždyť já tady zachraňuji knihu! Tu knihu, která vyhrála Cenu mého srdce před  dvaceti lety, tu knihu, která vyhrála Cenu mojí ledničky před deseti lety, tu knihu, která se právě nyní stává důležitou součástí výchovy mých dětí.

I když jí někdo cizí hodil do kontejneru .  Ale  stále má svoje místo na Slunci. A na mojí lednici.

O všechno se rozděl.

Hraj fér.

Nikoho nebij.

Vracej věci tam, kde jsi je našel.

Uklízej po sobě.

Neber si nic, co ti nepatří.

Když někomu ublížíš, řekni promiň.

Před jídlem si umyj ruce.

Splachuj.

Teplé koláčky a studené mléko ti udělají dobře.

Žij vyrovnaně – trochu se uč a trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a zpívej a tancuj a hraj si a pracuj.

Každý den odpoledne si zdřímni.

Když vyrazíš do světa, dávej pozor na auta, chytni někoho za ruku a drž se s ostatními pohromadě.

Nepřestávej žasnout. Vzpomeň si na semínko v plastikovém kelímku – kořínky míří dolů a rostlinka stoupá vzhůru a nikdo vlastně neví jak a proč, ale my všichni jsme takoví.

Zlaté rybičky, křečci a bílé myšky a dokonce i to semínko v kelímku – všichni umřou. My také.

A nikdy nezapomeň na dětské obrázkové knížky a první slovo, které ses naučil – největší slovo ze všech – DÍVEJ SE.