Pátá bitva vinařů mělnických

Copak se to včera dělo, přímo v lůně královského věnného města Mělník, který se tyčí nad soutokem dvou největších českých řek Labe a Vltavy? Že by bitva? Že by rytíři?

Nu ano. A není to tak dávno, kdy tato skupina rytířů mělnických zavítala i do naší vsi a pokřtila svým bojovým uměním zahájení provozu nové hospody. Ale není to jen tak obyčejná hospoda. Je to krčma. Krčma je fajn, už nemusíme do Dětenic, užíváme si středověk doma.

Příběh letošní bitvy byl v duchu pohádkového příběhu, nebo to snad byla fantasy? Kromě obvyklé scenérie postaveného hradu, pozornost návštěvníků a dětí především, upoutával hřbitov postavený před ním. Chodil tam hrobník se svojí lopatou, a když chtěl náhodou někdo obživnout, tak ho s ní praštil la vrátil tam, kam patří. Do hrobu. Pořádek musí být.

Na hradě bydlela čarodějnice. Ta měla za úkol chránit dračí vejce a každý den prováděla magické obřady za pomoci svých služebnic. Toho si všimnou dva hejtmani a začnou usilovat o její srdce. Šimon a Matouš. Postupně za ní chodí a žádají o vyslyšení, tak však nechce ani jednoho a místo vlídného přijetí na ně pošle svoje vojsko. To se skládá z různých potvor, trpaslíků a démonů a tak není divu, že pokaždé zvítězí.

Co víc. Uhynulé rytíře z nepřátelené strany pomocí svojí černé magie znovu ožije a tím zvýší počet svojí nemrtvé armády. Čím častější bitvy, tím více padlých rytířů a tím se zvětšuje její moc, protože jí přibývají  ti nemrtví. Hejtmani se ocitají v začarovaném kruhu.

A jak to celé dopadlo? To netuším. Když rytíři drnčí svým brněním a bojují proti sobě muž proti muži, tak se rádi podíváme. Proč ne. V okamžiku, kdy začali proti sobě střílet a zvukové efekty byly tak razantní, že trhaly uši, tak se na mě Kryštůfek podíval a řekl mi : „ Mami, pojď pryč. Mě se to nelíbí.“

Škoda. Nad hradem se zrovna vznášel modrý kouř a bitva dostávala grády.

Možná jsou děti chytřejší než my a sami poznají, co mají dělat.

I Pavel Renčín o tom napsal básničku:

Na pláni sta mrtvých těl,

jenž se v nočním šeru ztrácí.

Vstupují do svaté války,

málokdo se domů vrací.

Všude kolem smrt se šklebí,

krve spousty na stráni.

Z dálky dozněl umíráček,

přilétají havrani.

A tak až budeš někdy toužit,

bojovat o čest a víru.

Takhle končí všechny války,

rozejdi se radši v míru.