Legoland

O tom, že nejsme ve Vesmíru sami, mě nedávno přesvědčilo setkání s Darth Vaderem a rytíři Jedi při jejich akci Den Star WARS. Copak v Praze, tam jich bylo pomálu a abych jich bylo víc,tak si domluvili další oslavu v Německu.

Tak tam jich byla celá armáda. Hned u vstupu Kryštůfkovi zazářily oči a vrhl se k nim pro společné foto. Mimozemské potvory si zřejmě daly za cíl nás všude provázet a zřejmě díky nim byly všude tak neskutečné fronty, že jsme se na spoustu atrakcí prostě nedostali. Kdepak fronty na banány, to už je dávná minulost, ty skutečné fronty se stojí v Německu.

Ale i tak jsme byli za ten jeden den naplněni tolika dojmy a tolika dosud nepoznaných zážitků, že to skutečně stálo za to. Už jenom Miniland nám svojí dokonalostí vyrazil dech a kdyby sluníčko tolik nepálilo, tak se mačkáním tlačítek dokážeme zabavit na celý den. Naštěstí všude bylo nejenom tolik bláznivých atrakcí, při kterých se člověku tají dech, ale i všelijaké vodní reje příhodné pro tento horký den.

Do Merlinova hradu jsme se bohužel nedostali, fronta až na nádvoří. Ale co to trčí z kamene uprostřed té kamenné nádhery? Že by Excaliber? Tak ten přeci znám, ne nadarmo si každý večer pouštím Merlina, třeba se nám ho podaří vytáhnout. Kdepak, Artuš poblíž nebyl, tak aspoň foto.

Kdo tam ale byl, tak laskavý a milý personál. Při každé návštěvě zábavních parků u nás mám většinou starost o svůj peněžní obnos, nebo aby mi někdo nepodkopnul nohy. Tady to ale bylo jinačí, asi nejpodařenější byl rytíř u jedné dřevěné horské dráhy. Ten se pořád smál, halasně vykřikoval a při rozjezdu každého plácal do dlaní. Svoje baťohy jsme si bezstarostně nechávali dole u personálu, což byla věc, se kterou jsem se setkala poprvé. A že jsem se už nachodila po všech možných poutích.

Inu, jiný kraj, jiný mrav.

Stejně tak u mašinky. To byla taková vyhlídková červená mašinka, která si jezdila poklidným tempem po prostorách Legolandu a seznamovala návštěvníky s okolím. Co čert nechtěl, když přišla řada na nás, mašinka stála a stála a neměla se k rozjezdu. Přišel pan průvodčí, stoupnul si k našemu vláčku, přímo nad místo, kde jsem seděla se svojí milovanou dceruškou, a koukal na střechu. Že by bomba?!

Ale ne. Byl to malý ptáček, který se tam uchytil a nemohl ven. Pan průvodčí ho opatrně zabalil do šátku, vysloužil si potlesk za záchranu ptáčka a mašinka se rozjela.

Tak my jsme byli rozjetí po celý den, protože to ani nebylo v lidské moci za jeden den všechno obejít. Po celou dobu zněl areálem soundtrack včetně imperiálního pochodu a klonoví vojáci chodili sem a tam. Bohužel jsme přišli o jejich vystoupení v aréně, ale i tak bylo z pozdálí vidět jejich světelné meče. Pro desetiletého kluka to byl mimořádný zážitek, stejně tak jako stavby z Lega, kterého je velikým příznivcem.

Celou prohlídku jsme ukončili návštěvou jednoho stánku a tam měl Kryštůfek oči  úplně navrch hlavy, protože se tam prezentovali výrobky z Lega z řady Star Wars. A že jich bylo. Hned druhý den po probuzení vyjádřil svoje skromné přání, že by to všechno chtěl mít ve svém pokoji.

Tak to vážně nevím. Co ale vím, že to byl další bezva den, i když bylo hic a fronty. Úsměv na tváři mých dětí a zachráněný ptáček je mi toho důkazem.